Co skrývá duše – konstelace vnitřních osob a energetické konstelace v praxi

Rozhovor s Čeňkem Roseckým pro časopis Meduňka

Vím, že pracuješ novou konstelační technikou, jak se jmenuje?

Říkám jí Konstelace vnitřních osob anebo také Konstelace energií a principů.

K čemu je dobrá?

Umožňuje nám lépe porozumět tomu, co se v nás děje a proč. Je vytvořena za účelem zvědomění, přijetí a harmonizaci protichůdných tendencí v duši člověka. Odhaluje a integruje také naše dary a esence a vede nás k vědomému Bytí. Jednoduše řečeno jde o to uvidět a transformovat svá hluboká nevědomá zranění a zapletení, a tak se postupně stávat vědomějším, spokojenějším a laskavějším člověkem.

Jak to probíhá?

Konstelace jsou technika, která nám umožňuje rozprostřít duši klienta v prostoru a uvidět, co se v ní děje. Pracujeme obvykle s více „vnitřními postavami“ nebo aspekty duše, chcete-li a energiemi, které působí „za nimi“. Formou konstelace s pomocí zástupců vytvoříme obraz duše klienta, resp. tu její část, která se vztahuje k záměru klienta. Duše je složitější, citlivější a inteligentnější systém než si naše mysl dokáže představit, ale skrze zástupce se části duše mohou projevit. Ukáže se to, co je v dané chvíli pro klienta vhodné zvědomit a zpracovat. Nerozhoduje to terapeut. Rozhoduje o tom duše samotná resp. to, co je nad ní. Říkejme tomu třeba Bytí nebo Duch. Otevíráme vědomé pole, aby se mohlo stát to, co se má stát, tak jak se to má stát.

Můžeš uvést nějaký konkrétní příklad, prosím?  Ať si to mohu představit.

Např. to, co se více či méně děje v každém partnerství. Jedna moje část partnera miluje, druhá se na něj zlobí a třetí je zraněná a uzavřená do sebe,… Jak kdy. Všechny tyto postoje jsou přitom vždy absolutní, tzn. vždy mám pocit, že jsem to celý já. I když miluji, i když se zlobím, i když trucuji. Lidé si většinou myslí, že se jim prostě změnila nálada. Ve skutečnosti se s náladou mění i celkový pohled na svět, na lidi, vztah sama k sobě mnohdy i držení těla a výraz tváře, slovní zásoba,… zkrátka celý člověk. Když se na to podíváte s odstupem, uvidíte tři zcela odlišné osobnosti, které všechny sídlí v jednom člověku, jsou součástí jedné duše.

Všechny mají přitom na základní esenciální úrovni společný záměr: „šťastné partnerství.“ Ten je ovšem překrytý reaktivními energiemi. Otázka tak zní co, kdo a proč jim brání tento záměr realizovat. A co se s tím dá dělat.

Je jedna část skutečně zároveň celá osobnost? A co se s tím dá dělat?

Z pohledu, kde je osobnost definovaná schopností člověka vztahovat se ke světu, skrze své tělo, myšlenky, pocity, vnitřní obrazy a energetické pole (charizma), tak ano. Na každé z uvedených komunikačních úrovní se každá jednotlivá podosobnost projevu jinak, ale přitom zcela samostatně jako celý člověk. Mohu však velmi rychle přeskakovat, což může být matoucí.

V rámci své Esence (na úrovni Ducha) jsou ale samozřejmě jedním. Stejně jako barvy tvoří jednu Duhu. V rámci duše se nám ale barvy promíchaly a zakalily. A někdy už je z toho jen jedna barva – khaki. To je dno. Ale ze dna vede jediná cesta – vzhůru. Otázka je, jak dlouho nás to na tom dně bude bavit a co z toho máme. Lidi jen málokdy něco dělají jen tak pro nic za nic.

A co se tedy např. konkrétně s uvedeným problémem v partnerství dá dělat?

Dělat se dá mnohé. Já dávám přednost odhalení „příběhu duše“, tj. příběhu jednotlivých podosobností resp. enenrgiií, které brání spokojenému prožívání vztahu. To mi dává smysl. Jde o zvědomění těchto enenergií. Abychom jim porozuměli ukazují se nám ve formě příběhu, který je za postojem dané podosobnosti – pocitů, obrazů, myšlenek. Vědomé pole nám v tomto vždy vychází vstříc. KVO tak umožňují např. poznat tu část, která miluje a její příběh. Jestli je to láska skutečně čistá nebo závislá, zneužívající atp. A co se skrývá za zlobou a bolestí druhé části duše. Ona se nezlobí z plezíru. Mám k tomu vždy velmi dobrý důvod. A co vede třetí část k tomu, aby přestala komunikovat? Co se jí stalo? Co z toho má? Řešením je vždy zvědomění příběhu/energie/emoce dané části duše, rozpuštění reaktivních – obranných vrstev jednotlivých podosobností, tj. odhalení jejich esence a následné vzájemné usmíření. Bývá to mnohdy na úrovni integrace polarit. Jen tehdy pokud jsou vzájemně usmířené vnitřní složky naší duše (pokud jsem v míru sám se sebou), mohou být harmonické i naše vztahy s okolím.

A zároveň můžeme ze svého vědomého bytí uložit do systému klienta záměr spokojené partnerství. Osobně doporučuji tyto techniky kombinovat, každá z nich umí něco. Dohromady je to zajímavý energetický „drink“, nese s sebou jak zkušenost a integraci na úrovni Duše, tak vysoké frekvence spokojeného partnerství z úrovní Ducha. Ty síly se doplňují a podporují a tím násobí. Mají společný cíl, kterým je záměr klienta.

A také to můžeme podpořit homeopatií nebo jít si na kinezku, regresi, vippasanu, ceremonii, do tmy,…. proti gustu … Každý svou cestou. V tomto směru žijeme v úžasné době. Dřív mohl jít člověk leda do kostela nebo jet za panem Pasekou.

Není to trošku schizofrenní, tolik osob v jednom člověku?

Je to realita. Schizofrenie je z pohledu konstelací situace, kdy jsou dvě vnitřní podosobnosti ve vzájemném velmi silném konfliktu a přitom o sobě nevědí. Je to symptom, který obvykle poukazuje na dva lidi v rodu klienta, obvykle příbuzné, kteří se milovali a pak si velmi ublížili. Osoby a jejich příběhy se otiskly v duši klienta. To, co se mezi nimi stalo, bylo vytěsněno, nepřijato a dosud nedošlo k přijetí a usmíření. Když jim porozumíme, dáme prostor a přišel správný čas, může se to stát. Symptom pak může odeznít a lidem se může hodně ulevit. Mnohdy zmizí např. letité ekzémy nebo chronické deprese a člověk se cítí jako znovuzrozený.

Z pohledu Matrixu energie je to situace, kdy se v jednom systému (člověku) ocitli dvě protichůdné silné vibrace – dvě zcela odlišné energie.

Záměrem klienta je psychické zdraví. Je možné odhalit příběh a je také možné uložit do systému klienta vibraci, která daný systém zharmonizuje.

To vypadá nadějně

Ano, je to nadějné. Ale především je to cesta, která nás vede k vědomému bytí a tím ke spokojenému životu. Taková nemoc působí na celý rod člověka, který takový symptom nese. Je to velká lekce pro všechny.

Je ale třeba říci, že lidé se schizofrenií na terapie nechodí, oni totiž vlastně nechtějí být vyléčeni. Na hlubší úrovni jsou totiž výjimeční tím, že nesou obvykle tu nejtěžší a největší zátěž, která se v rodu vyskytuje. Což je činí výjimečnými. A také se jich všichni bojí, což se může leckdy hodit. No a dokonce si to ve většině případů na hlubší nevědomé úrovni nepřejí ani jejich rodinní příslušníci. Ti jsou totiž zase podvědomě rádi, že to nemusí nést oni.

To musí být ovšem poměrně náročné uvidět a být ochotný něco takového přijmout. Pojďme ale dál. Jak moc složitý je konstelační proces. Jaké nároky to klade na klienta. Je to pro každého?

Není to složité, ale není to pro každého. Vyžaduje to odhodlání a odvahu podívat se na to své. A také výdrž a důvěru v proces, který může být někdy bolestivý, těžko uvěřitelný, mystický nebo až třeba pohádkový. Člověk se tím musí nechat unést. Důvěřovat. Zkrátka musí se to stát pro člověka prioritou. Kromě hlavních aktérů, kteří jsou na povrchu, se v každém příběhu ukazují rovněž další části duše, které s příběhem nějak souvisejí. Např. ty, které jsou daným děním nějak blokované, vytěsněné nebo traumatizované a nemohu se projevit. A pak také ty, které stojí v pozadí. Mocní vládci myšlenkových struktur vytvořených pro přežití na základě dávných fatálních zážitků. Ty se umí tvářit jako neviňátka a také umí dělat že nejsou.

Řešením je obvykle dostat se až k nim. Odhalit jejich příběhy, vysvobodit je z reaktivních karmických vazeb, umožnit jim setkat se svojí původní kvalitou-esencí a integrovat je zpět do života.

A opět, naproti jim můžeme vyjít tak, že jim pošleme krásný dárek – např. vědomou vysokovibrační energii plnou vděčnosti, lásky a míru. Takový dárek většinou potěší a nic horšího, než že nebude přijat se nestane.

Rozumím tedy správně, že v rámci naší duše působí více aspektů – jak ty říkáš podosobností? Takže lze říci, že je nás tam uvnitř víc. Kolik?

Na úrovni a se strukturou, se kterou pracují KVO jednoznačně ano. Duše se zde skládá z vnitřních podosobností. Je to skupina vnitřních dětí, žen, mužů, zvířat a bohů. Každá z nich, pokud je zrovna u moci, se projevuje jako celý člověk. Představ si to jako 12 měsíčků v pohádce o Marušce.  Ale je jich tam víc. Když vládne leden, nemá červen šanci. Leda by mu to leden půjčil. Ale to leden dělá dost nerad. A má k tomu dobré důvody. A mnohdy také své „nadřízené“, kteří rozhodují, ale neukazují se. To je další velká kapitola. Kolik jich je nevím. Četl jsem, že těch hlavních 12, ale podle mne to není důležité. Záleží na struktuře kterou zvolíte a také čemu věříte. Jen na kontinentu vnitřní dítě jsem jich jednou viděl 7.

Z čeho KVO vycházejí, na čem staví?

KVO propojují klasické a nové rodinné konstelace B. Hellingera, proces životní integrace W. Nellese a čím dál častěji i regresní terapii. Ale základ je Individuální systemika A. Wittemanna. Ten vyšel z techniky Voice dialogue manželů  Stoneových a během 20 let praxe objevil funkční strukturu duše, která je z mých zkušeností skutečná, platná a působící.

Je potřeba něco speciálního, aby se to mohlo dít?

Základem je bezpečný, ale všemu otevřený prostor, kde se může odhalit a být integrováno cokoliv, co je v daném okamžiku pro klienta to nejlepší. Prostor, kde se může stát to, co se stát má. To je práce lektora, který to musí dovolit, ale i účastníků, kteří to mohou podpořit svojí vědomou pozorností. Pak se může stát to, co je pro klienta v daný okamžik, to nejlepší.

Může nás to zavést prakticky kamkoliv. Do dětství klienta, do rodu, nebo do oblasti, kterou označujeme jako karmickou a někdy i ještě kousek dál. To, co to řídí, odhalí tu úroveň, která je pro pochopení a osobní růst klienta v tomto okamžiku první na řadě. To, co nás vede, je neskutečně inteligentnější než my, vyplatí se nechat se tím s důvěrou vést.

A co je pro klienta to nejlepší?

To neví nikdo. Můžeme si myslet, že to víme a podsouvat klientovy svůj názor, to je pak ale manipulace. Je to mnohem větší než my. My pouze hledáme rovnováhu. Na vědomé úrovni to neví lektor ani klient. Své potřeby vnímá duše a to, co je nad ní. Říkám tomu velká duše nebo Duch nebo Bytí. My pouze vytváříme situaci, aby se mohlo ukázat to, co se ukázat má. Cílem je usmíření a sjednocení polarit v rámci duše, sounáležitost velkých hodnot, integrace duše a růst nebo přesněji rozšiřování se směrem k původnímu zdroji a dál v souladu s nejvyšším blahem pro klienta.

Takže to nikdo neřídí?

Klient může nastavit záměr. Ten může být konkrétní jako u klasických RK, např.: „Co mohu udělat, aby lépe fungovalo moje partnerství. Abych byl já nebo moje děti zdravé, atp.“  Může být i obecnější: „šťastné partnerství“ nebo „zdravé tělo“.  A může být také velmi otevřený: „Chci vidět a integrovat to, co je v tuto chvíli pro můj osobní růst to nejdůležitější. To, co je právě teď na řadě.“ Lektor je zde pouze kondenzátorem. I když to může navenek vypadat, že to řídí on. Neřídí, pouze nastavuje rámec. Ono se to prostě děje. Lektor je součástí procesu. Nejlépe udělá, když se tím nechá „unést“. A může to pouze velmi opatrně interpretovat.

Jak vypadá struktura této práce?

Základem je struktura duše podle A. Wittemanna. Tj. 5 kontinentů psyché – dítě, žena, muž, zvíře a bůh. Zahrnuje vše, čím kdy člověk byl, je a může být.

A na každém z kontinentů řada podosobností. Každá podosobnost má navíc své úrovně – vrstvy, které jsou reakcí na životní těžkosti, na „tvrdý“ svět. A také vrstvu základní, původní, esenciální. Z mého pohledu je to vlastně Jung, dotažený do konce způsobem, který pochopí i 10 leté dítě.

Duše má nějakou strukturu? Není to spíše takový útvar podobný mlze?

Dobrá otázka. Ano, na jedné úrovni je to nehmotný útvar asi něco jako taková „mlhovina“. Je ale plný informací. Nás zajímá, jak se projevuje a co hledá tady na Zemi ve hmotě. My lidé na Zemi prožíváme různé věci z různých pozic a na různých úrovních. Jednou z možností jak to uskutečnit je uchopit to s pomocí vhodné struktury. Duši je jedno jak ji budeme strukturovat a vždy nám vyjde vstříc. Jsou ale struktury efektivní a méně efektivní. Když budu chtít např. přežít v lese v harmonii s ostatními živočišnými a rostlinnými druhy, nebude na začátku úplně efektivní strukturovat les podle barev, ale spíše podle toho co se dá jíst a co ne. Struktura barev se bude hodit, až budu chtít les namalovat nebo energeticky prožít.

Můžeš uvést příklad?

Každý člověk prožívá život skrze řadu podosobností. A každá z nich má své vlastní řetězce příběhů, které se navzájem prolínají.

V základě je zde ale přítomna energie Vnitřní dítě, které touží po přijetí. Dítě zraněné, které se bojí. Dítě, které se zlobí nebo raduje ze života.  Vnitřní muž, který buduje firmu. Muž, který touží po reprodukci. Muž, který filozofuje. Vnitřní žena, může toužit po lásce. Může chtít sponzora. Nebo může toužit po dítěti a po láskyplných vztazích. Vnitřní zvíře může bojovat o život, toužit po vášni a svobodě a stejně tak po pomstě a zadostiučinění. A vnitřní bůh, může toužit pro transcendenci a být znechucen z těch „přízemních“ věcí, které po něm vyžaduje partner nebo šéf v práci. Existuje mnoho podosobností a mnoho motivací. Jen jeden přístup ke světu je ale esenciálně čistý. A ten nejde vymyslet. Jde ho pouze prožít. To je ideál, ke kterému směřujeme. Sounáležitost velkých hodnot dítěte, ženy, muže, zvířete a boha. Stav, kdy na všechny životní výzvy a situace reaguje duše automaticky tím nejvíce laskavým a pravdivým způsobem.

Jak poznám, že je některá podosobnost ve své esenci?

Podle toho jak se cítíš a jak vnímáš okolí. Když je to esenciálně čisté je to v harmonii se sebou, se všemi lidmi a s celým světem. Je to konfliktu prosté. Na všech úrovních – mentální, emoční, sexuální, fyzické proudí život a láska. Není to odpojenost, je to zároveň velmi živé a aktivní.

Říkal jsi, že každá podosobnost je jako celý člověk. Takže každá má své vlastní samostatné pocity a tudíž i vlastní esenciální pocity.

Ano, přesně tak. Vnitřní děti jsou velmi jemné. V esenciálním postoji jsou to experti na přijímání a rozdávání lásky. Esencí vnitřní ženy je osobně adresovaná láska všemu. Lidem, zvířatům, rostlinám, věcem…  Jde jim o vztah a vazbu. Vnitřní muži vytvářejí pravidla, stanovují cíle, plánují a chtějí utvářet svět. Jejich esencí je myšlení, které přesahuje své osobní cíle směrem k obecnému blahu všech lidí a světa. Vnitřní zvířata instinktivně hledají vlastní přežití, slast, vášeň a svobodu. Vnitřní božské síly touží po nadosobní lásce, tichu, jednotě a nekonečnu a touží se rozvíjet. Jejich esencí je transcendence, osvícení. Jen pokud je všech 5 uvedených perspektiv otevřených a v rovnováze, může člověk svět prožívat, poznávat a přiměřeně na něj odpovídat. Pak může najít smysluplné odpovědi na všechny životní výzvy a cítit se skutečně spokojený.

A je toho v každodennosti vůbec možné prakticky dosáhnout?

Je to ideál, ke kterému směřujeme. Jsem si jistý, že toho dosáhnout lze a věřím, že je to možné i dlouhodobě udržet. Je to ale živé a stále se to mění a je k tomu dobré vědět, že právě v esenciálních schopnostech a vysoké světelnosti – čistotě je skryta vysoká míra zranitelnosti vnitřních osob. Tedy nejen v nenaplnění potřeb. K ohrožení nebo zranění dochází tehdy, jestliže potřeby nejsou naplněny nebo schopnosti nejsou světem rozeznány a žádány. V tom okamžiku se obvykle utváří reaktivní vrstva. Je to ochrana před bolestí. Zároveň umožňuje přenést esenci přes nebezpečné období zcela ryzí a nedotčenou. Jen obvykle zapomeneme, kam jsme ten poklad schovali. Ale i to je součást plánu duše. Ztrácíme to, abychom to mohli hledat, nalézt a vážit si toho.

Já věřím tomu, že co mysl vytvořila, může mysl také rozpustit.

Co se v současné době řeší nejčastěji?

Rok 2019 byl ve znamení partnerských vztahů a touhy pohnout se dál. Zdá se, že naše duše už mají té dlouhé války mezi muži a ženami plné zuby. Tlačí se to na povrch, kde může. Hodně s tím souvisí také různé formy zneužívání, násilí a také sexualita. Ta nám dává také pěkně zabrat. KOncem roku vyplavalo nové téma – přijetí otce. Byla to po 10 letech strávených ve „stínu matek“ příjemná změna. Sovysí to s potřebou přijetí sebe sama se vším co ke mě patří vč. stínů.

Proč se tomu někteří lidé tak moc brání?

Každý člověk má vytvořenou vlastní osobní strukturu pro přežití. Obvykle je dost křehká a člověk to cítí, a tak má strach, aby se mu ten dům z karet, ta křehká rovnováha nezřítila. No a jedním způsobem jak toho dosáhnout, je mít život poskládaný z neměnných „rituálů“ a hlavně se v ničem moc nešťourat. Jsou to vlastně myšlenkové koncepty sloužící pro přežití.

Další věc je, že to není pro každého. Každý si přišel pro svoji zkušenost. Někdo jaké to bude, když nebudu nic měnit. Jiný, jaké to bude, když se tím budu zabývat. Tenis také nehrají všichni, i když jeho hraní prý prodlužuje život až o 10 let. Každý má svůj osud a své priority. Pokud ale něco vytěsňujeme nebo děláme špatně, obvykle nás to dříve či později dožene, nebo to za nás holt budou muset řešit naše děti. Což se také velmi často děje.

Doba je ale taková, že hodně lidí je do změny svými symptomy doslova tlačeno. Otázka je, jestli na to slyší nebo to vytěsňují. Nakonec ale nikdo před ničím stejně neuteče, a já mám raději, když je to za mnou a já můžu jít dál. O zkušenost bohatší.

A co bys na závěr vzkázal čtenářům?

Každý symptom – ať už zdravotní, psychický, vztahový, pracovní nebo finanční – je ukazatelem na cestě. A kdo klepe, a myslí to vážně, tomu je otevřeno. Dělejte to, co Vám a druhým činí radost, dýchejte, jezte, pijte, milujte. Zkrátka žijte. A pokud máte něco, co Vás trápí, běžte a podívejte se na to. Možností je dnes spousta. Byly časy, kdy jsme příběhy prožívaly. Teď a tady přišla příležitost integrovat je. Vše je příležitostí k růstu. Ať se Vám daří.

Čeňka se ptala Dagmara Jarošová.