KONSTELACE VNITŘNÍCH OSOB

Konstelace vnitřních osob jsou syntézou Individuální systemiky a Rodinných konstelací. Jejich cílem je zvědomit existenci, působení, původní podstatu a vzájemné vztahy tzv. vnitřních osob – základních částí struktury duše člověka – a tím přispět k harmonizaci vztahu člověka ke světu, s druhým lidem a k sobě.

Individuální systemika jako východisko pro Konstelace vnitřních osob

Lidská psýché se organizuje do struktury skládající se z částí tzv. vnitřních osob (vnitřních zdrojů, podosobností) – vnitřních dětí, žen, mužů, zvířat a bohů. Děje se tak v rámci archetypálního pole lidské zkušenosti – tedy toho, čím vším člověk na zemi kdy byl a být může. Jedná se o živý, sám sebe regulující systém, který se stejně jako vše živé organizuje chaoticky, vyvíjí se a specializuje podle působení okolí, a to v souladu se zákony evoluce. Struktura vnitřních osob každého člověka je jedinečná. Vnitřních dětí, žen, mužů, zvířat i bohů má každý člověk různé množství.

Charakter vnímání uvedených vnitřních částí jako samostatných osob je dán tím, že se každá z těchto podosobností projevuje jako celý člověk s vlastní vůlí a dokáže komunikovat se světem prostřednictvím pěti komunikačních kanálů, kterými jsou řeč (mysl), pocity a emoce, tělo, obrazy (symboly) a vibrace (energie, vyzařování, charisma).

Vnitřní děti jsou jemnými a zranitelnými osobami, které v esenciálním postoji umí pouze rozdávat a přijímat lásku. Vnitřním ženám jde primárně o vztah a vazbu, obětovaly by jim všechno. Jejich esencí je osobně adresovaná láska všemu. Vnitřní muži vytvářejí pravidla, stanovují cíle, plánují a chtějí dobývat a utvářet svět. Jejich esencí je myšlení, které plánovitě přesahuje samo sebe směrem k obecnému blahu všech lidí a světa. Vnitřní zvířata instinktivně hledají vlastní přežití, slast, vášeň a svobodu. Vnitřní božské síly touží po nadosobní lásce, tichu, jednotě a nekonečnu a touží se rozvíjet. Jejich esencí je osvícení. Pokud je všech 5 uvedených perspektiv otevřených a v rovnováze, může člověk svět prožívat, poznávat a přiměřeně na něj odpovídat. Pak může najít smysluplné odpovědi na všechny životní výzvy.

Každá vnitřní osoba má svoji esenciální povahu – esenciální postoj, kterým jsou její původní potřeby a schopnosti – osobní dary, umění čistého vnímání a prožívání světa. Právě v esenciálních schopnostech a potřebách je skryta vysoká míra zranitelnosti vnitřních osob. K ohrožení nebo zranění dochází tehdy, jestliže potřeby nejsou naplněny nebo schopnosti nejsou rozeznány a žádány.

Z důvodu ochrany před opětovným zraněním vnitřní osoby své potřeby modifikují a maskují. Nechtějí být znovu zraněny ani zklamány. Skryté esenciální potřeby již nemohou být přímo uspokojeny a esenciální schopnosti uplatněny a rozvíjeny. Nemohou už čerpat z hojnosti své podstaty, nemohou všemi smysly s otevřeným srdcem přijímat. Zůstává nespokojenost a nedostatek. Kontakt bez vztahu. Nepřímý život, který uspokojuje pouze nově utvořené, povrchní, obranné, reaktivní části osob a nikoli jejich skutečné původní přirozené potřeby.

Esenciální podstata lidské duše, rozložená v systému vnitřních osob, je tím nejcitlivějším a také nejcennějším, co lidská bytost má. Je to její božská podstata. Proto je ochráněna před zraněním a ohrožením. Za tímto účelem používá sytém duše celou řadu důmyslných strategií. Díky nim dokáže superinteligentní duše pronést svoji esenciální podstatu i velmi těžkým osudem zcela živou, ryzí a nedotčenou.

V systému dospělého člověka existuje podle Wittemanna kolem 20 – 25 vnitřních osob, z nichž ale pouze několik přímo reaguje a komunikuje se světem. Ostatní zůstávají skryté, působí zpovzdálí nebo jsou vytěsněny a čekají na svoji další příležitost. Základním způsobem ochrany esenciální podstaty každé vnitřní osoby je vytváření vlastních ochranných reaktivních vrstev v případě, kdy životní realita nereflektuje její esenciální potřeby nebo schopnosti. V novém reaktivním postoji osoby zůstávají pouze ty aspekty původní esence, které nevedou k ohrožení a jsou odzrcadleny okolím. Pokud nový reaktivní postoj vnitřní osoby stále ještě nevyhovuje realitě a působí bolest, vytváří se další vrstva, atd. Každá vnitřní osoba dospělého člověka tak má až 5 reaktivních postojů-vrstev. Další důležitou obrannou strategií vnitřních osob je jejich štěpení a vytěsnění, které se může dít např. v případě traumatizující události.

„Z pohledu vnitřní osoby je reaktivní postoj nejlepším možným řešením dlouhé řady spletitých problémů. Je ale také cestou pryč od vzájemnosti a vztahu směrem k izolaci a moci. Vztah a vzájemnost vždy znamenají riziko, konflikt a zranitelnost. Podosobnosti se tak odvracejí od dávání k braní. Od dárku k obchodu. Z pohledu člověka je to velké NE realitě života takové, jaká je. Ztráta přímého kontaktu s láskou. Život je nadále prožíván nepřímo a člověk pak nikdy nemá ničeho dost.“[1]

Cílem práce s vnitřními osobami je zvědomění vnitřních osob, jejich místa v systému duše a znovuobjevení jejich sounáležitosti s ostatními částmi a jejich esenciální podstaty tj. kvality jednoznačnosti, síly a lásky. Esence každé vnitřní osoby říká ano sobě, lidem, světu a životu, a to zcela jedinečným, nezatíženým a naplňujícím postojem, aniž by přišla o všechny poznatky a zkušenosti z let utrpení. Výsledkem je harmonická symbióza velkých životních hodnot a jejich samozřejmá realizace v životě.

Konstelace vnitřních osob

Individuální systemika je metoda, která umožňuje postupné rozpoznání struktury duše a její obyvatele – vnitřních děti, ženy, muže, zvířata a bohy – a jejich zvědomění a zažití až k esenciální podstatě. Individuální systemika má charakter individuálního sezení. Tím umožňuje intenzivní práci s jednotlivými konkrétními podosobnostmi, jejich prožívání a postupné odhalovaní jednotlivých reaktivních vrstev až k samotné esenci.

Konstelace vnitřních osob umožňují spatřit obraz duše jako většího celku. Rychlé odhalení v daném problému zaangažovaných podosobností, jejich vůle a vztahu k ostatním částem. V první úrovni Konstelací vnitřních osob pracujeme s klienty se záměrem zvědomit existenci a působení té skupiny vnitřních osob, které se přímo projevují v životě klienta, odhalit jejich případné konflikty a umožnit dosažení stavu jejich vzájemné sounáležitosti, spolupráce a harmonického prožívání života. Možné je přitom do konstelace přidat upřesňující záměr jako je např. partnerský vztah, pracovní vztah, zdraví, sexualita atp.

Jedná se o typ konstelací, který není vhodný pro úplné začátečníky. Metoda klade nároky na lektora i účastníky. Od lektora vyžaduje schopnost držet bezpečné pole a zároveň komunikovat jako rovný s rovným s podosobnostmi, z nichž každá je zcela odlišným zdrojem vůle. Od účastníků vyžaduje schopnost vcítit se do předem nedefinované role vnitřní osoby případně dalších fenoménů, které se mohou v konstelaci objevit.

To, co konstelace vnitřních osob odhalují, a posuny v reakcích na životní výzvy, které umožňují, však považuji za velmi nadějné.

V konstelační práci s vnitřními osobami vycházíme z předpokladu známého z rodinných konstelací, a to, že každý systém touží po harmonii a rovnováze tak, aby dle svých možností co nejlépe sloužil životu. Základem je nastavení otevřeného konstelačního pole, které plně respektuje každou vnitřní osobu takovou jaká je, dává jí pocit bezpečí a umožňuje, aby se dělo to, co se chce dít a ne to, co si přeje lektor nebo účastník.

Konstelace vnitřních osob odhalují obraz vnitřního světa člověka – vzájemného dynamického působení  vnitřních částí duše, tak jak je definoval Wittemann. V průběhu konstelace si vnitřní osoby pomalu uvědomují sami sebe a své vztahy s ostatními částmi duše, se světem, s lidmi. Postupně krystalizuje dynamika zobrazené části systému duše. Odhalují se postoje, záměry a vůle daných podosobností, které se pomal rozvzpomínají na své dary. Postupně se odhaluje obraz systému vnitřních osob, jejichž základním cílem je ochránit esenci, kterou si duše přinesla na svět, bránit zraněné části před dalším zraněním a především přežít.

V rámci konstelace si vnitřní osoby stále hlouběji uvědomují své role a působení – co dělají, jak to dělají a s jakým záměrem. Jedná se o souběh absolutních stanovisek a hodnot různých vnitřních osob, které se projevují jako samostatné subjekty s vlastní jedinečnou vůlí. Vnitřní osoby si postupně více a více uvědomují sebe, své potřeby, schopnosti (dary), a také, a to je důležité, nutnost změny svých absolutních postojů a vzájemné spolupráce za účelem spokojeného života celku. Vědomí, že původně jsou všechny jedním a nadále je prospěšné táhnout za jeden provaz.

Každá konstelace vnitřních osob je zcela jedinečná. Většina jich odhalí vždy minimálně jeden ústřední konflikt mezi jednou či více vnitřními osobami, který se po chvíli ukáže spíše jako nedorozumění, kdy dané osoby nedokážou dohlédnout důsledky své vůle a svého jednání na celý systém. Myslí to dobře, ale přes svá absolutní stanoviska a záměry nevidí, co působí. Nejsou si vědomy samy sebe ani širšího celku. Jejich jednání vede vždy pouze k omezenému řešení, které sice zajistí přežití, ochrání esenciální kvality, nicméně nevede k laskavému a plnému prožívání života.

Výsledek, ke kterému systém jednotlivých účastníků během trvání konstelace došel jako k ideálnímu řešení, byl dosud v každé konstelaci stejný. Pochopení neudržitelnosti stávajícího stavu, odhalení vnitřní „zacyklenosti“, potřeba změny, integrace vytěsněných částí a osob, které se vyloučily ze hry samy, aby neohrožovaly celek nebo těch, které byly vytěsněny jinými mocnějšími částmi, za účelem ochrany esence a zabránění dalšímu zranění. Hluboká sounáležitost všech vnitřních osob a jejich silné odhodlání nadále spolupracovat ve prospěch harmonického života celku.

Ze zpětné vazby účastníků konstelací vnitřních osob realizované cca měsíc po akci vyplývá vnímaný posun v přijetí sebe sama již ne jako jedince s vlastní vůlí, hodnotami a potřebami, ale jako „prostoru“, ve kterém vedle sebe sounáležitě působí řada potenciálních vůlí, kvalit a hodnot. Dochází tak k uvolnění, větší psychické pohodě, harmonizaci vztahů a ke zcela novému – laskavějšímu vnímání sama sebe, lidí a světa. Na životní výzvy nově reaguje vždy ta na danou situaci lépe vybavená podosobnost, kdy kritériem výběru je schopnost přiměřené všestranně laskavé reakce. Ostatní osoby již nebojují o hlavní slovo (nesnaží se prosadit vlastní subjektivní stanoviska, potřeby a hodnoty), ale podřizují se tomu, co je harmonické pro jedince a svět zároveň. Bezprostřední vnímání světa se rozšířilo z pohledu jedné podosobnosti na složený pohled více různých vnitřních osob. To umožňuje psýché člověka volit okamžitou reakci z podstatně více možností, než tomu bylo dosud. Faktickým projevem v životě je skutečnost, že klient v obdobných situacích, kdy dosud reagoval podmíněně – útokem, útěkem, zamrznutím – reaguje překvapivě jinak, přiměřeně dané situaci. Tato nová reakce přitom není výsledkem práce mysli, ale automatickou první reakcí bez přemýšlení.

V emočně silněji působících situacích sice tendence reagovat ze setrvačnosti tak, jako dosud, přetrvává, pokud se tak ale stane, je si toho klient většinou vědom a může své jednání korigovat. Případná tenze pak netrvá dny ani hodiny, ale řádově vteřiny nebo minuty. Je samozřejmé, že po konstelaci je důležité chovat se k sobě citlivě a nevystavovat se konfliktům a dalším emočně náročným situacím, které mohu v případě ohrožení vést k obnovení původních obranných struktur duše. Je třeba vědomě a jemně posilovat nově dosažený stav obdobně, jako je tomu např. v době rekonvalescence po operaci.

Za ideální smysluplnou a efektivní považuji kombinaci konstelací vnitřních osob, která dovoluje spatřit širší skupinu osob a jejich vzájemných vztahů s technikou individuální systemiky (přídně vědomou regresí), které umožňují osobní hluboké prožití jednotlivých vnitřních podoosobností, odhalení a zažití jejich esence na vlastní kůži. Konečným cílem této práce je uvědomění a prožití esenciální podstaty nejmocnějších vnitřních osob tak, aby jejich další kroky směřovaly od boje za přežití k prožívání všech esenciálních kvalit duše. Tento nový stav nám umožňuje nacházet přiměřenou odpověď na všechny životní výzvy. Odpověď, která je laskává k sobě samému, k druhým lidem i k celému světu.