Postoj k matce a k otci jako základní příčina nerovnováhy

Na nerovnováze celku se podílíme tím, že jsme sami v nerovnováze. Nerovnováha je daná na prvním místě našimi postoji. Na úrovni „původní rodina“ se jedná o postoj ke svému otci, své matce, případně také k sourozencům.

Většina lidí je v důsledku svého vývoje ve vnitřním konfliktu – v nerovnováze. Tj. své rodiče hodnotíme, kritizujeme, litujeme, zachraňujeme, odmítáme (jsme emočně odpojeni), stydíme se, vzdorujeme, bojujeme nebo dokonce soudíme. Opakem je přijetí, rovnováha, láska.

Základní příčiny nerovnováhy:
– Deficit mateřské lásky => Snaha emočně naplnit matku (učinit ji šťastnou) – starám se, pečuji o ni, nesu pocity matky, opakuji její osud = snaha získat její lásku a naplnit deficit mateřské lásky z dětství. Nevědomá představa, že: „Až já naplním tebe, tak ty naplníš mě“ = dětská láska. Dítě není matka – nemůže dát matce, co jí nedala její matka) => marnost, bolest, frustrace.
– Deficit otcovské lásky =>Snaha zaujmout otce (aby mě uviděl a potvrdil, že jsem v pořádku, takový jaký jsem ) = snaha doplnit sebejistotu. Nevědomá představa, že: „Když budu makat / trpět / vydělávat / chudnout / topit se v závislostech / ponesu viny otce/ budu opakovat jeho osud. Nemohu si věřit, dokud mi nepotvrdíš, že jsem v pořádku.“

Řešení

Přijetí reality svého života – stalo se to tak, jak se to stalo. Je to tak, jak to je. Respektuji, dávám úctu, vnímám vděčnost, miluji (mám otevřené srdce). Stojím na svém místě. V původní rodině jsem dítě. V nové rodině jsem partner / partnerka, manžel / manželka, rodič.

Systemicky čistý postoj k rodičům: „Přijímám Vás jako své kořeny se vším, co k Vám patří. Děkuji Vám za život a vše, co jste mi dali a už po Vás nic nechci (emočně). Ponechávám Vám / vracím Vám s úctou to vaše a sobě to, co je mé. Dívejte se na mě prosím s láskou, když já půjdu a budu žít život po svém.“

Rovnováha = rodič dává (život, lásku, péči), dítě přijímá. Až
dítě vyroste, stane se rodičem a dává svým dětem => proud života směřuje kupředu. (Emočně nezištná pomoc rodičům v ne-moci nebo v nouzi = samozřejmost.)

Příklady změn konkrétních postojů:

Změna postoje muže ke své matce z:
1) „Maminko je mi Tě líto.“ Na:„ Maminko, nejsem tvůj partner / kamarád / zachránce (učiním tě šťastnou), jsem tady jenom dítě. Moje místo je u mého otce (u mužů mého rodu)“

2) „Maminko zlobím se na Tebe/ nepotřebuji Tě.“ Na:„ Maminko, přijímám Tě jako svojí mámu a skrze tebe přijímám ženský princip. Děkuji za vše, co jsi mi dala, tak jak jsi mi to dala a za vše, co jsi mi nedala.“

Usmíření muže s ženským principem = důvěra k ženám, pocit bezpečí ve vztahu s ženami a emoční přítomnost pro vztah s ženou.

Změna postoje ženy k otci z:
1) „Tatínku, je mi Tě líto / zlobím se na tebe.“ Na: „Tatínku, nejsem tvoje partnerka / kamarádka / záchranářka (učiním tě šťastným), jsem tady jenom dítě a moje místo je u žen mého rodu“, )“

2) „Tatínku, zlobím se na tebe.“ Na: „Tatínku, přijímám Tě jako svého otce a skrze tebe přijímám mužský princip. Děkuji za vše, co jsi mi dal, tak jak jsi mi to dal. Děkuji i za to, co jsi mi nedal. Moje místo je u žen mého rodu.“

Usmíření ženy s mužským principem = důvěra k mužům, pocit bezpečí ve vztahu s muži a emoční přítomnost pro vztah s mužem.

Závěr

Primární pocity jsou Bolest (strach, vina, odpor,…) a Láska (radost, mír, svoboda). Odmítám, bojuji, chci to mít po svém (vč. minulosti 🙂 = bolest = dětský postoj. Přijímám a respektuji realitu života = Láska = dospělý postoj. Já sám mohu změnit pouze svůj postoj.

Na změnu vztahu musí být dva. Změna postoje směrem k přijetí sebe, svých blízkých, sebe jaký jsem a života takového, jaký je = rovnováha => úleva a spokojenost = dospělost.

Každý nese odpovědnost za to své. Přebírání / přehazování odpovědnosti na druhé a hledání „náhradních řešení“ pro vyrovnání deficitů z dětství vede k nerovnováze se všemi důsledky pro život. Vše co se stalo, se stalo a patří to k nám navždy. Ale už je to pryč. Existuje pouze současný stav a osobní odpovědnost za něj. Je na každém, u čeho zůstane.