Proč se nám lidem děje to, co se nám děje, a co s tím.

S balvanem na zádech si moc radosti neužijete. Tvářit se, že tam není, dlouhodobě nefunguje. Můžete ho sice odhodit, ale udělat to, je jako skočit do propasti prázdnoty. Čím budu, když přestanu být soumarem? A přežuiju to vůbec? Nezústanu sám, opuštěný bez přátel a prostředků?

Strach ze ztráty identitiy je silnější než strach ze smrti. A právě to se od nás chce, vzdát se toho, co jsme si vzali a přijmout to, co jsme dostali.

Přestat hrát ty nekonečné hry, nalít si pohár čistého vína, vypít ho až do dna, zahodit a jít dál. 

Každá cesta však má svá úskalí.  A tak se musí rozhodnout každý sám. Pohodlí přežívání nebo nejistota života?  Oboje je cesta a všechny cesty vedou nakonec do Říma. Záleží pouze na tom, kolik utrpení jste se rozhodli ještě prožít.