Konstelace koronavirus „italská verze“ – III část. – Příčiny nerovnováhy

Otevřeli jsme pole konstelace a pokračovali dál. Odhalily se nám další souvislosti.

1. Symptomem není pouze současné působení koronaviru, ale také jeho ekonomický dopad, který bude následovat. Důležité je to přijmout a uvidět svůj podíl odpovědnosti na tomto stavu. Na nerovnováze celku se podílím tím, že jsem sám v nerovnováze. Aktuální oblasti nerovnováhy:

2. Člověk x Země. Potřeba uzemnění – spojení se Zemí. „Já jsem tvé dítě, teď a tady jsem tvojí součástí, vážím si tě a miluji tě.“ Být k dispozici pro vztah se Zemí. Obnovit proudění lásky směrem od člověka k Zemi. Prožít sebe jako součást Země.

Země (moudrá matka), miluje všechny „své děti“ stejně. V nerovnováze je člověk (dítě), který je odpojený – vnímá Zemi pouze jako kulisu nebo ji zneužívá pro své vědomé či nevědomé ambice. Vykořenění, prázdnota, bloudění životem.
Možná technika: Vzít si globus nebo míč, představit si, že je to Země. Prožít vztah (lásku) mezi Zemí a sebou z obou pohledů: Země – já, já – Země.

3. Bohatství x chudoba. Každý člověk se svým postojem k bohatství (penězům) podílí na dané nerovnováze. Každý z nás svým vnitřním nastavením určuje míru své osobní hojnosti a také nastavení systému.

Do jaké míry penězi a bohatstvím pohrdám: „Chudoba cti netratí, atp.“ do té míry je odmítám. Do jaké míry po nich toužím jako po náhradním řešení deficitu mateřské lásky „Nikdy nemám dost.“ nebo snaze dokázat otci, že „jsem dost dobrý“ na úkor druhých, do té míry zneužívám: Kdo zneužívá, ten je zneužitý. To je rovnováha. Peníze nejsou ani špatné ani dobré.

Nastavení čistého postoje k bohatství: „Nastavuji si to nejlepší pro mě v souladu s nejvyšším blahem všech. Otevírám se hojnosti na všech úrovních“. Dělám, co mi přináší radost – pečuji, konám a přijímám odpovědnost za svá rozhodnutí a činy. Chybuji a učím se z chyb s vědomím, že „zákonitosti“, které řídí svět, jsou větší než já – pokora, trpělivost, vůle.

Úcta k mocným a bohatým (ač to může být pro někoho těžko pochopitelné) – bez toho, co nám zrcadlí, bychom se nikam neposunuli. I jejich konání slouží našemu růstu. O to jde. To je příležitost. Jejich odpovědnost, patří jim.

4. Muži x ženy. Je otevřený prostor pro usmíření mužů a žen. Vzájemné přijetí minulosti a toho, že už je to pryč. Ženy musí přijmout (odpustit mužům) bolest, kterou jim po staletí působili (násilí, opouštění,…). Muži musí přijmout (odpustit ženám) bolest, kterou jim působili ženy (pohrdání, manipulace,…). Obojí je přítomno v každém člověku (v duši v těle (DNA), a to na více úrovních: původní rodina – vztah otce a matky; rod – zkušenosti našich ženských a mužských předků; Příběhy duše (tzv. karma), které neseme v rámci osobního i kolektivního nevědomí. Usmíření mužů a žen vede k uzdravení společnosti.

Zdravý ženský princip – laskavý a něžný k okolí (vlídný domov) – cyklické plynutí času. Teď je pro něj prostor. Zdravý mužský princip – konání harmonické pro okolí, dosahování cílů (vydělávání peněz) – je v rovnováze a míru pokud plyne v souladu s ženským principem. Teď je čas na jeho zpomalení a harmonizaci. Mužský princip je harmonický k okolí tehdy, když je vlídně přijatý ženským principem a dovolí si to, pak může zpomalit a uvolnit se. Muž nemůže cítit, co cítí žena a naopak.

„Zdraví muži a zdravé ženy“ stojí vedle sebe, každý ve svém principu a spolupracují. Když dá žena muži úctu, tak dá muž ženě lásku, tak dá žena úctu, tak… Musí na to být dva. Rovnováha dávání braní – různé věci ve stejné míře.

Společensky – každý může dělat to, k čemu se cítí povolán – ideálně zdravě tj. bez ambicí a očekávání – nevědomé touze po naplnění deficitu mateřské lásky (matka) a dodávání si falešné sebehodnoty (otec).

5. Oběť x agresor. Pokud se chytneme do pasti „oběť x agresor“ ať už na úrovni muži-ženy nebo bohatí-chudí, nic se nezmění. Řešením je zaujmout své místo a zdravý postoj – to, co je mé je mé. To, co je tvé nechávám Tobě.
Změna vnitřního postoje oběti vůči agresorovi z: „Já jsem bezmocný chudák a ty jsi ten zlý, který má nade mnou moc.“, na postoj: „To, co se stalo, patří k nám a bude to navždy naší součástí. Ale já už to nedopustím (myšleno svým vnitřním nastavením!). Ponechávám ti tvoji odpovědnost a sobě tu svojí. Děkuji za tuto zkušenost a jsem s úctou.“

7. Původní rodina x nová rodina – z důvodu rozsahu bude v samostatném textu.

Co můžeme dělat?

Vědomě dýchat do plic. Dávat si vědomě zdraví. Ošetřit si to své. Nastavit čistý postoj k druhému pohlaví, k hojnosti a penězům. Vystoupit z pozice oběti/agresora. Jsem ten, který jsem. Nastavit si pro sebe zdraví, harmonii a hojnost. Mluvit, psát o svých myšlenkách a pocitech. Bude to tak, jak si to nastvíme – vůle, zdravá víra.

„Jsme na jedné lodi. Každý sám, každý s tím svým.“